Povídky:
Flame of love: 18. Kapitola



Když nemůžete zůstat s tím koho milujete, zůstanete s tím kdo miluje vás?

7. Kapitolka

28. srpna 2009 v 14:26 | 13. |  Flame of love
7. Kapitola

Sedím na temné loučce uprostřed lesa. Jsem si 100% jistá, že jsem tady ještě nikdy nebyla. Což je pomezně zvláštmí, protože znám les jako své boty. Měsíc byl nádherně kulatý a zářil přes stomy jako velká lampa. Vyšli už také první hvězdy a tak jsem se pohodlně uvelebila do mokré trávy. Měsíční svštlo odráželo kapičky vbody usazené v trávě. Bylo po dešti a les nádherně voněl. Cítila jsem se šťastná jako už dlouho ne. Na nebi zářily hvězdičky a vlese se ozívala malá zvířátka. Najednou to vše přehlušilo hlasité zavytí. Pomalu jsem se posadila a koukala do temného stínu na protější straně loučky. Po chvíli se vynořily dvě velké žluté oči a potom celé tělo. Paprsky světla na jeho bronzové srsti vytvářely zlatavé odstíny. Toho vlka jsem nikdy předtím neviděla. Nebyl to ani Seth ani Sam ani nikdo jiný koho jsem znala. "Ahoj. Ty jsi nový ze smečky?" pozdravila jsem ho zdvořile. Tahle možnost se celkem nabízela do Jacobovy smečky teď už delší dobu nikdo nepřibyl. Přišlo mi to, ale velmi zvláštní. Ten vlk byl moc velký na novorozeného. Pomalu se ke mě přibližoval a tak jsem se rači postavila. Něco na něm bylo divného vypadal jinak než ostatní a přitom jim byl tak podobný. Začala jsem hledat rozdíly. Moc jich tam nebylo. Nic podstatného. Vlk se pomalu blížil. " Co po mě chceš? Co jsi zač? Tohle je naprosto nesmyslé. Klidně se můžeš proměnit!" Vlk místo proměny začal hlasitě vrčet a vyceňovat zuby. Udělala jsem krok zpět. Najednou se z pravé strany oběvil další. Byl mnohem větší s čokoládovou srstí. Věděla jsem, že toho jednoho bych klidně přeprala, ale tohle byla přesila a s ničím takovým jsem se ještě nikdy neprala. Udělala jsem další krok zpět. A najednou ten velký vlk začal hlasitě vrčet, ale nakednou se ke mě otočil zády. Vrčel na toho menšího? To nedávalo smysl. Tohle byla má příležitost. Záda měl nechráněná. A najednou po sobě skočili. Začřali se prát tohle nebyl můj boj. Najednou mým směrem odletěla noha. Když dopadla nazem proměnila se v lidskou. Začalajsem křičet. Boj takhle naživo jsem nikdy neviděla.

Najednou jsem otevřela oči. Mžourala jsem do tmy. V mém pokoji bylo přelidněno. Kdž jsem se zorientovala všimla jsem si Esme,která seděla u mojíá postele a hladila mě po vlasech. "Klid broučku. To byl jen špatný sen." Jo to jsem si taky uvědomila. Díky bohu. Byl tak živý. "Brr..." otřásla jsemse. "Téda tys ná dal. Řvala si jako kdyby tě tu někdo vraždil." Emmet to pronesl se záchvatem smíchu. "Notak jsou 2hodiny ráno nechte ji ještě spát." Kárala všechny Esme a vyhazovala je z pokoje. "Můžu tady zůstat s tebou jestli chceš. Probudím tě až se ti bude zase něco škaredého zdát." nabízela se Alice. Zatím co všichni ostatní odpluli z pokoje. "To bys byla moc hodná" usmála jsem se na ni. Teď jsem opravdu měla naprosto hlavu plnou hlavu otázek a neměla jsem náladu sedět a přemýšled nad tím sama. Bůhví co by mě zase napadlo za kravinu. Alice proplula pokojem a sedla si k mé posteli. "Páni nikdy jsem tě neviděla ani mluvit ze spaní natož křičet! O čem se ti zdálo? Smím li to vědět?" vyzvídala nadšeně. S prosebným výrazem ve tváři. Kdo by těm jejím zlatohnědým očkám odolal. Začala jsem ji vyprávět můj sen popořádku a ona nic neříkala a jen poslouchala. Když jsem zkončila zamračila se a potom mi položila celkem divnou otázku. "Už ti někdo řekl, že naši vlkodlaci nejsou tak úplně vlkodlaci?" nevěděla jsem co tím sledovala, ale přikývla jsem. Už jsem o tom slyšela, že prý to jsou proměňovači. Tak mi vlastně došlo, že nejsem člověko-upíro-vlkodlak, ale člověko-upíro-proměňovač. "Mno... tím pádem ti asi nemusím říkat, že někde jsou opravdoví vlkodlaci. A myslím si, že se ti o nich dneska zdálo." Páni tak tohle mě fakt nenapadlo. Myslela jsem, že všechny příšery co na světě jsou žijou ve Forks. Té představě jsem se musela zasmát. jak jsem mohla být tak hloupá? A potom mě něco napadlo. "Alice? A jsou na světě ještě nějaké nadpřirozené bytosti?" Byla to ta nejlogičtější otázka která mě v tu chvíli napadla. Divila jsem se, že mě to ještě nikdy nenapadlo. "Nic koho už bys neznala. Teda nic o čem bych věděla." Tak to je fajn alspoň něco. Proč ne beru do party všechny! "Tak a teď už jdi spát! Máš před sebou náročný den!" Měla pravdu zítra to bude velmi zajímavé."Díky a dobrou Alice." procedila jsem mezi zuby a usnula jsem.
 


Komentáře

1 chuckyna chuckyna | Web | 28. srpna 2009 v 15:05 | Reagovat

skvělý, jsem zvědavá, co za tvory se ještě objeví :)

2 chuckyna chuckyna | Web | 28. srpna 2009 v 15:06 | Reagovat

jinak Tajemství chci psát večer, takže jako vždy  - kolem půlnoci by tam mělo být :D

3 Mon. Mon. | Web | 28. srpna 2009 v 19:15 | Reagovat

Ty povídky jsou fakt moooc krásné.Úplně je žeru!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM !!!!!