Povídky:
Flame of love: 18. Kapitola



Když nemůžete zůstat s tím koho milujete, zůstanete s tím kdo miluje vás?

10. Kapitola

17. září 2009 v 17:37 | 13. |  Flame of love
10. kapitola

Stihla jsem zahlédnout jen její vlající vlasy. A ona už stála vedle mě. "Ahoj. Já jsem Mandy a tohle je Jack." usmívala se evidentně pobavená z mého výrazu.Udělala jsem kdok dopředu abych překonala tu vzdálenost mezi námi a nevypadala jako srab. "Já jsem..." nestihla jsem, ale doříct ani jednu větu a Jack stál mnohem blíže než jem očekávala. "My víme kdo jsi. Hodně jsme toho o tobě slyšeli." Mandy byla taky překrásná. asi byli sourozenci. Oba měli blond vlasy a podobné rysy. Mandina krása byla neuvěřitelná a tak mě napadlo jak by se tvářila Rose kdyby ji viděla. V mnoha ohledech si byly hodně podobné, ale i přesto mi přišla Mandy o něco krásnější. Je-li to vůbec možné. Ale cokdyž Mandy a Jack nejsou příbuzní? Napadlo mě a neubránila jsem se lehkému úšklebku při pomyšlení, že by Jack mohl být ještě volný. Ano, možná jsem krásná, ale s krásou upírů se to dalo jen těžko srovnávat. "Doufám, že tě nezdrfujeme. Evidentně jsi měla někam namířeno." vytáhl mě Jack z mého zamyšlení. "Né to je v pohodě, ale Carlisle ani nikdo jiný není doma a já nevím kdy se vrátí." a to mě vrátilo zase k tomu, že se bavím s dvěma upíry před domem a nikdo o tom nemá ani tušení. Zvláštní, že jim o tom Alice ještě neřekla. Mandy a Jack se stále usmívali a nevypadali na to, že by mě chtěli zničit. Přišlo mi rozumné zamyslet se trochu nad pravidly slušného chovánía a pozvat je dovnitř. "Nechcete na ně počkat vevnitř, nebo už půjdete?" Zeptala jsem se a doufala, že si vyberou tu první možnost. Nechtěla jsem se okrádat ani o vteřinu času kterou jsem mohla trávit s Jackem. "Rádi bycom tady počkali jestli to nevadí." Řekla Mandy a já měla pocit, že jí musím splnit každé přání. Za pár vteřin už jsme seděli v obýváku a já jsem měla v hlavě milion otázek. Nenašla jsem lepší možnost než se prostě začít ptát."Jestli můžu být trochu zvědavá. Zakým jste teda přišli?"
"A copak teda potřebujete?"zeptala jsem se s úlevou, že je to i něco pro mě. Jack na chvíli zaváhal. Rychle se podíval na Mandy a pak odpověděl. I přesto, že jsem spíše čekala, že mi tovysvětlí Mandy. "Je to trocu dlouhé myslím, že by bylo lepší kdyby jsme to řekli všem na jednou. Je to dlouhé a bylo by to celkem komplikované hlavně díky tvému otci." No super, dokonce se i doplňují v odpovědích! Jak mě vůbec mohla napadnou taková kravina jako to, že jsou sourozenci. Kdyby byli nejspíše by byli proměněni ve stejný den a vzhledem k tomu, že ona má karamelově hnědé oči a on černo-červené, tak nejspíše mají velký věkový rozestup. "A co to má společného s Jacobem?" vrátila jsem se zpátky k tématu. "S Jacobem?...Mno sice nevím jak to mezi tebou a Jacobem funguje, ale já měla namysli Edwarda....tvého otce."Nedokázala jsem skrýt udiv. "Mezi mnou a Jacobem?!...A jak by to asi mělo fungovat? Pravděpodobně došlo k omylu.Já nejsem dcera Edwarda, ale Jacoba. Mno...ehh...Edward je můj dědeček." Na konci věty se mi zlomil hlas a já jsem si uvědomila jsk nepříjemně se cítím. Když vysvětluju cizím "lidem" své rodinné problémy. "Jackovi se najednou po tváři rostáhl zářivý úsměv. Ikdyž jsem neznala jeho původ a do smíchu mi rozhodně nebylo neodolala jsem a usmála se taky. Jak se říká smích je nakažlivý. "ahha...." přemýšlela Mandy zatímco já jsem pomalu začínala být nertvózní a tak sem skovila hlavu a pohrávala jsem si s prstýnkem, který jsem dostala od Edwarda loni k Vánocům. "Tkže předpokládám, že nejsi Renesmee." konstatovala Mandy a já jsem zvedla hlavu."Jak se teda jmenuješ?" usmála jsem se nad tím, že jsem se na tuhle otázku chtěla odpovědět už dávno.
"Ally Black Cullen" řekla jsem zrovna když jsem moji rodinu slyšela přeskakovat řeku. "A jsou tady." Už ode dveří jsem Renesmee slyšela volat"All broučku jsi v pořádku?" V tu chvíli už vedle mě stál Jacob a zbytek mojí rodiny. "To je v pořádku" umírňoval to Edward"přišli si s námi jenom promluvit." Edwardovi se roztáhl po tváři široký úsměv a já jsem počítala s tím samým u alice. Ale její tvář byla velmi ustaraná. Pokusila jsem se najít v její tváři jediný důvod jejích obav. "pak tedy vítejte." vložil se do toho Carlisle a posadil se na gauč vedle mě a Jacoba. "copak vás k nám přivádí?"
 


Komentáře

1 chuckyna chuckyna | Web | 17. září 2009 v 18:08 | Reagovat

dál dál dáááál.. :D chci vědět, co chtějí!! :D To byl dobrej lol. "Eward je muj dědeček" :D:D

2 Bellls ♥sb♥ Bellls ♥sb♥ | Web | 18. září 2009 v 20:52 | Reagovat

wow, ale fakt edward je můj dědeček  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM !!!!!