Povídky:
Flame of love: 18. Kapitola



Když nemůžete zůstat s tím koho milujete, zůstanete s tím kdo miluje vás?

11. Kapitola

30. září 2009 v 14:28 | 13. |  Flame of love
11.kapitola

Mysl se mi rozlétla na všechny strany. Napadalo mě spoustu možností pročpak by nás mohli navštívit. Prolétla jsem pokojem po ostatních tvářích. Edward seděl v křesle naprosto uvolněný a vypadal tak neskutečně v pohodě, že se snad nemohlo dít cokoli. Mandy nasadila zářivý úsměv , kterému by neodolal snad žádný muž na světě a začala vysvětlovat. "Já a Jack pocházíme z Evropy...z jižního Německa." To asi mělo vysvětlovat jejich zvláštní přízvuk. "Mě proměnili před třiceti lety a já svého bratra před pěti lety, když umíral při autonehodě. Když mě proměnili necht¨ěla jsem ublížit ani mé rodině, ani nikomu jinému a tak jsem utekla do lesa. Tam nebyl žádný přísun potravy, ale já jsem se snažila to vydržet. Nechtěla jsem být zrůda. Po nějaké době jsem už ležřela na zemi v křečích Ucítila jsem někde krev. Bezmyšlenkovitě jsem šla za tou vůní. Bylo mi jedno jestli to je medvěd, ale prostě jsem se neudržela. Zjistila jsem, že mi zvířecíé krev stačí i když mě úplně nezaplní. Uplynulo už dost času a já byla schopna vrátit se domů. Rodiče mě přivítali s otevřenou náručí. To se ovšem nedalo říct o mém bratrovi který v nemocnici umíral. Doktoři mu odhadovali posledních pár hodin a já jsem neměla moc času na rozmyšlenou. Bylo to sice moc těžké, ale dokázala jsem to. Potom jsem napsala rodičům dopisa utekla jsem i s ním. Jack mě velmi překvapil snášwl to velmi dobře . Mnohem lépe než já. Během půl roku byl schopen lidskou krev skoro ignorovat a žil naprosto normálně. Mezitím co jsme se přesunovali po Evropě tak jsme občasně potkávali ostatní našeho druhu. Nakonec jsme se dozvěděli o velké rodině v Americe, která se živí stejně jako my. A tak jsme se pár měsíců rozhodovali a nakonec nás napadlo...jestli bychom...se nemohli přidat k vám do...rodiny. Už nás nebaví cxestovat po světě samotné. Jestli by vám ovšem naše přítomnost vadila okamžitě odejdeme. Nemáme v úmaslu být vám tady na obtíž.,"
Mandy nám sice neřekla moc detajlů, ale i tak jsem si její situaci dokázala živě představit. Upřeně jsem se dívala na Carlisla a špulila pusu. Nechtěla jsem aby Jack byl můj sourozenec, chtěla jsem aby byl něco víc. Edward nehnul ani brvou. Seděl v křesle s Bellou v klíně jako by se nic nedělo. Alice nebyla ve své kůži. Zatímco Rose byla naštvaná a to z jednoho prostého důvodu. Potkala někoho krásnějšího než je ona. Což bylo něco skoro nemožého. Nechápala jsem co ji na tom tak štvalo vždyť Mandy nemohlo být víc jak 16let. Na Jackoba jsem se rači ani nedívala. Další upíři ve Forks..ohh..jaká pohroma. :) Po dlouhém váhání Carlisle konečně promluvil. "Edwarde?"
"Jistě, Vše v pohodě."usmál se na Bellu. "Alice?"tímhle halsem jsem si nemohla být tak jistá Alice se netvářila zrovna přívětivě. "Netuším...jsem slepá."Našpolila pusu a mračila se. Edvard byl ten poslední koho jsem čekala že se ozve. "To je v pořádku Alice. Jack má dar. Podobný jako Renata, ale funguje na stejném principu jako Bellin štít."To Alici nijak nepotěšilo. Jakobych nestačila Já Renesmee a Jacob. "V tom případě vítejte do rodiny." Rozlil se po mě pocit krásného štěstí. Byl to krásný pocit, že Jack nikam nepůjde. "Mandy chytla Jacka za ruku a usmála se. "Mockrát vám děkujeme."Jediný kdo se v tuhle chvíle tvářil děsuplne byla Rose. "Copak vám tohle vůbec nedochází?Volturiovi už si minule přišli ohrožení a co teď, kdyý máme All, Jacka a ...Mandy!"založila jsem si ruce na prsou. Nelíbilo se mi když se o nich mluvilo. Běhal mi po zádech mráz. "Rose...to zatím nehrozí. Bellu viděli a vlastně v porovnání s jejich časem tady byli nedávno."Prohlásil Edward a vypadal při tom naprosto klidně. Rose vrhala blesky na všechny strany"Fajn." prohlásila uraženě. "Tak až příjdou tzak se rovnou můžeme rozloučit s naší existencí!" "Rose, broučku...mírni se."chláchlil ji Emmet.Tím nejspíše rozhovor na toto téma zkončil a já tomu byla ze srdce vděčná. "Takže...kluci přes posledníách pár dnů budete přistavovat po nocích dva pokoje. Zatím budeš Mandy mít pokoj s All a ty Jacku v bývalém Edwardově pokoji." To bylo poprvé co Esme promluvila. Oplývala štěstím.
Zbytek dne uplynul v pohodě. Mandy a Jack u sebe neměli žádné věci a tak vyrazili na nákupy s Alice a Jasprem. Jenom mi bylo poměrně nepříjemně potkávat se s Edwardem. Toho, že jsem celou dobu myslela na ... mu určitě neuniklo. Než se vrátili z nákupů tak už jsem ležela v posteli a chystala jsem se ke spánku.
 


Komentáře

1 chuckyna chuckyna | Web | 30. září 2009 v 21:30 | Reagovat

suprová kapitola.. doufám, že se to mezi nimi brzo vyklube :) Snad nezapomene na svého lidského kamaráda :/

2 Bellls ♥sb♥ Bellls ♥sb♥ | Web | 1. října 2009 v 20:37 | Reagovat

na tu další kapitolu jsem se těšila. taky jsem přemýšlela o napsání podobného příběhu ale asi by mi to moc nešlo. Ale to co ty vymýšlíš je hezké :¨)

3 Verlka Verlka | Web | 2. října 2009 v 14:00 | Reagovat

Suprová kapitola.Z tebe by měla být spisovatelka :-)

4 Mon. Mon. | Web | 2. října 2009 v 14:30 | Reagovat

Jo mooooc krásná kapitolka.Jen tak dál!
Já se těšíííím až napíšeš další! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM !!!!!