Povídky:
Flame of love: 18. Kapitola



Když nemůžete zůstat s tím koho milujete, zůstanete s tím kdo miluje vás?

8. Kapitola

1. září 2009 v 16:29 | 13. |  Flame of love
*a je tady další kapča...nwm kdy napisu dalsi skola bude asi letos casove narocna:)

8. kapitola

Venku lilo jako z konve. Větší bouřku už jsem dlouho neviděla. Děcka se snažily se co nejméně namočit a utíkaly od auta co nejrychleji uměly. Seděla jsem na lavičce před školou a nad hlavou jsem držela deštník. Čekala jsem až si pro mě přijede osud. Najednou na parkoviště přijelo auto. Páni jestli se tomu dá takhle říkat. Ferrari F355 (díky mým strýčkům jsem se v autech celkem vyznala) tohle nebylo auto které jsi ve Forks mohl vidět za každým rohem. Na tohle deštivé městečko celkem neobvyklé. Auto se smykem zaparkovalo kousek od vstupu do školy. Všichni sáli na místě jako přikovaní a s otevřenou pusou zírali na nablýskanou červenou karoserii. Ze strany spolujezdce vystoupil Justin. Žaludek jsem měla jako na vodě nevěděla jsem co mám dělat. Chtěla jsem jen jedno-okamžitě odtamtud pryč. Dívala jsem se na měho jak zabouchl dveře auta. Ferrari rychle nastartovala a během chvíle bylo pryč. Justin se na mě otočil a zjistil, že ho pozoruju. Rychle jsem odvrátila pohled a zadívala se na letící letadlo. Nemusela jsem se dívat abych poznala, že jde ke mě. Jeho kroky byly dost zřetelné. Posadil se na lavičku vedle mě a zadíval se na praky nad náma. "Ahoj"řekl s úsměvem. "Ahoj" odpověděla jsem a vykouzlila ten nejkrásnější úsměv jaký sem dovedla. "Z čeho je ta dobrá nálada???" Mno to mi přišlo celkem nefér. Já jsem se mohla přetvařovat jak chtěla, ale on se všera tvářil jako bych ho chtěla sežrat zaživa. "Neměla bych se na to ptát já tebe." Nachvíli našpulil pusu a zadíval se do země. Potom se na mě podíval a upoutal mě svýma čokoládovýma očima. Byl tak pěkný. Nebylo pochyb, že by mohl dělat nějakého modela. Celá škola. Mno... jenom holky z něho byly úplně na větvi. Stačilo se na ně podívat. Úplně na něm visely pohledem. Chvíli se na mě ještě díval a potom se na mě zářivě usmál. "Chcu se ti omluvit. Za to jak jsem se včera choval. Měl sem zi poděkovat za pomoc a ne se tvářit jako naprostý pitomec. Promiň. Jediná moje omluva je to, že se dívám na moc scifi fimů a začíná mi z toho hrabat." Bylo mu vidět na očích, že to myslí opravdu upřímně. "To jsi jako usoudil, že nejsem žádná příšera a tak jsi to nechal být?" smála jsem se . "Mno... jediný komu jses zdánlivě trošku podobala byl upír." při tom slově mě zamrazilo nebyla to sice pravda, ale hodně se to tomu blížilo. "To jako, že jsem hnusná masochistická příšera co vysává lidem krev a ponocích lítám venku v podobě netopýra?"pokusila jsem se to vzít s humorem. "No vlastně se s ní shoduješ jen v jedné věci...jsi neuvěřitelně krásná." vykouzlil ten krásný úsměv, který jsem viděla už tolikrát. "Omluva, poděkování i poklona se příjímá." off... díky bohu neměl ani ponětí jak se pletl s tím mínění o upírech. Konečně jsem se odtrhla od jeho obličeje a celého jsem si ho prohlídla. "Jsi komplet mokrý. Ještě chvilku a budeš i nemocný!Měli bychom jít dovnitř...A ty se převlečeš."Udiveně se na mě podíval a zasmál se. Vůbec jsem nevěděla co je na zápalu plic směšného. "Podívej se na sebe-jestli tady někdo bude nemocný tak ty. A já jsem si myslel, že tě baví takhle moknout." Měl pravdu - deštník mi přestal pomáhat přet dobrou půl hodinou. Byla jsem promočená nakos a mé ráno pacně vyžehlené hnědé vlasy se začaly kroutit do nepravidelných spirálek. "Dobrá tak se převlečeme oba. "vstala jsem z lavičky a zamířila pod školní přístřešek. Lidí co se na nás udiveně dívali jsem se nevšíma. U svojí skříňky jsem se zastavila a vytáhla čisté a hlavně suché oblečení.
Na hodinu jsem to stihla jen tak tak asi minutku po mě přišel učite. To, že jsem si chystala věci až po příchodu do třídy pan Johnsom přehlédl a začal se svým výkladem nové látky. Justin už seděl na svém místě a pomáhal mi chystat věci na hodinu. Celou hodinu jsme si povídali o naprostých blbostech - filmech, co kdo má rád apod. Dějepis uběhl rychleji než kdyjoli jindy. Když zazvonilo, vzala jsem si věci a vyšla jsem pomalu ke dveřím. Justin šel se mnou a vyrávěl mi o svém tátovi a jeho autě. Zadrhli jsme se až u otázky. "A co tvoje rodina?"nejraději bych mu v té chvílijsem mu chtěla vyprávět jak úžasnou rodinu mám já. Díky bohu jsem si to včas uvědomila. Sklopila jsem oši aby nepoznal, že lžu a jediné co ze mě vypadlo bylo-"Jsem adoptovaná." Zamračil se. a dal mi ruku kolem ramen."To je mi moc líto. Omlouvám se."asi si můj výraz špatně vyložil. "To nic. Má rodina je nejlepší na celém světě. Mám obrovskou rodinu. Prostě všechno co si můžu přát."usmála jsem se."Ahaa...a kde bydlíš?"ptal se na můj vkus s až moc velkým zájmem. "Kousek od Forks. Pojedes po dálnici a najedeš na lesní cestu." přitáhl si mě blíž a tak jsem se rači odtáhla. Ruka mu spadla z mého ramene a on se zamračil do země. Pomalu jsem se blížili k tělocvičně. A on pořád mlčel. Chtěla jsem mu říct, že on má hodinu na druhé straně školy a ať už teda jde, ale nestihla jsem. Přes to moje přemýšlení jsem si nevšimla, že se k nám blíží Deren. Chytil mě za ruku. Děsně jsem se lekla. "Ale copak, copak kočička nám vystrkovala drápky."řekl samolibě jako bych mu minula nic neudělala. Použila jsem o malinko více síly než má normální holka a vysmekla jsem se mu. Díky bohu už mě nechal na pokoji."Chcu odvetu!Nemohla sis přece myslet, že si to nechám líbit." usmíval se a mě tím děsně vytáčel. "To se chceš nechat přeprat i podruhé?"zamračil se a ukázal směrem k jídelně.Když se otočil tím směrem bylo mu vidět 15. stehů na hlavě. "V 5hodin a aby to bylo fér můžeš si přivést 5kamarádů...upps ale ty žádné nemáš!Kromě tohohle srágory."Zavřela jsem oči abych se uklidnila. "V 5 tam budu. O zbytek se nestarej!" zašklebil se a otočil na Justina. "S tebou samozdřejmě aky počítám slaďouši." usmál se a odešel.
"Nemusíš tam chodit. To je jenom můj problém. Neodpustím si jestli se ti něco stane!" přemlouval mě Justin."Víš co. Na to už je trochu pozdě. Přijď jestli chceš, ale nenutím tě k tomu. A teď už běž příjdeš pozdě na hodinu." neodešel. Jenom tam stál a díval se na mě. Měl v očích takový ustaraný výraz. "Vážně. Já to zvládnu a mám dobré kamarády...mno.. spíše rodinu." zadíval se na mě a když mi uvěřil tak se otočil a odešel.
 


Komentáře

1 Renesmee Carlie Cullen Renesmee Carlie Cullen | Web | 1. září 2009 v 20:32 | Reagovat

http://nd02.blog.cz/470/549/ed8afe1d70_52776041_o2.jpg

2 Renesmee Carlie Cullen Renesmee Carlie Cullen | Web | 1. září 2009 v 20:32 | Reagovat

jej promiň xD

3 Renesmee Carlie Cullen Renesmee Carlie Cullen | Web | 1. září 2009 v 20:32 | Reagovat

ráda spřátelím xD

4 chuckyna chuckyna | Web | 2. září 2009 v 15:51 | Reagovat

já chci bitku! já chci bitku! já chci bitku! !!! :D
už to napiš!! :D těšim se

5 Mon. Mon. | Web | 2. září 2009 v 16:03 | Reagovat

Jé mooooc krásný! MOOOOOOOOOOOC MOOOOOOOOOC MOOOOOOC :D

6 Kamiss Kamiss | Web | 2. září 2009 v 18:22 | Reagovat

super, už se upe těším na pokráčko. A nejvíc na tu bitku!!!xDD

7 lili lili | 6. října 2009 v 17:08 | Reagovat

hm...take divne...nelibi se mi tam to stim justinem...a ten deren??kdes prisla na takovy debilni nazev???
dam ti radu...nepis uz dal :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM !!!!!