Povídky:
Flame of love: 18. Kapitola



Když nemůžete zůstat s tím koho milujete, zůstanete s tím kdo miluje vás?

9.Kapitola

7. září 2009 v 15:49 | 13. |  Flame of love
9.kapitola

Hodina tělocviku byla nudnější než obvykle. Většina spulužáků se nesoustředilo na už tak spomalenou hru a já jsem dala tři branky z pěti. Zbytek jsem nechala na osudu aby to nebylo tak nápadné. Spousta spoluhráčů bylo rádo, že se trefilo do míče a tak využilo každou možnost se ho rychle zbavit. Jedna holka na hřišti byla tak neohrabaná, že zakopla o vlastní nohu a s sebou svalila ještě další tři hráče. Ani tato troška pobavení nezmírnila hrůzu této hodiny. Jakmile jseme se rozešli do šaten všichni hnet začali s hovorem co dostanou na vánoce a co komu dají. Jediné co mi přišlo na tomto tak úžasného bylo to, že jsme nemuseli chodit do školy. Pokoušela jsem se přepnout na vánoční náladu a u toho jsem si všimla rychlé změny. Evidentně přestalo pršet a na střechu tělocvičny dopadaly lehounké vločky."No super sněží."řekla jsem hlasitěji než jsem měla v úmyslu. Holka co seděla vednemě si toho nešťastnou náhodou všimla."Proč myslíš?"tato nepatrná změna v hlasitosti padání kapek nemohl všimnout a v šatnách nebyla okna."Když sněží brní mi ucho."o můj bože taková hovadina, kde jsem to zase pobrala. Holka se rychle zvedla a utíkala za kámoškama se slovy: "Ta Blacková je fakt divná!" s myšlenkou, že jsem to nemohla slyšet.
Když jsem přišla na parkoviště venku se už pořádně chumelilo. Vypadalo to na trvalý sníh a tak jsem se po cestě ke stříbrnému volvu rozhodla pru žlutý rolák bude na dnešní setkání přímo dokonalý. Potřebovala jsem nutně nemyslet na to co bude odpoledne tak jsem při nastupovaní do auta začala vduchu zpívat písničku Listen to your hart. "Ahoj."pozdravil svým sametovým hlasem. "Čau."řekla jsem rychle a pokračovala v refrému. Edward už nic neřekl jenom vytáhl cd a vsenul ho do přehrávače byla na něm ta samá písnička kterou jsem si vduchu pobroukávala. V hlavě mi proběhla myšlenka o dnešním odpoledni a i přesto, že jsem se ji snažila zaplácat další písní tak mu to neuniklo. "Tobě to příjde rozumné?!" podíval se na mě svýma hnědýma očima a já jsem se rychle podívala dolů na ruce. Moje francouzská manikůra byla stále dokonalá. Ani ne pomyslela jsem si. Ale Alice říkala ať do toho jdu. "Alici do toho laskavě netahej!Její vize je nedokonalá, alspoň v tomhle případě určitě!"NIC se NEpokazí. Pravděpodobně k tomu ani nedojde a absolutně nechápu proč jste ty a Jacob poslední dobou furt tak protivní! "Promiň All, máš pravdu. Nikomu se nic nestane."Zadíval se směrem na silnici. Možná, že jejich popuzenost má společný důvod. Měla by jsem se na to zeptat. Ale kdy Edward teď na to evidentně nemá náladu. "Zeptej se táty, ale i tak není to nic důležitého. Jenom zvláštního." Edward zaparkoval u domu a jí jsem vystoupila na lehkou pokrývku sněhu. V domě bylo velmi ticho tak jsem pomalu vašla po schodech a namíářila jse si to do pokoje. Nikdo až na mě a Edwarda nebyl doma. Netušila jsem, kde se všichni "flákají". Potom jsem uslašela Edwarda jak startuje auto. Do pár vteřin jsem byla doma úplně sama. na nočním stolku mi začal hrát mobil. Hned na první zvonění jsem ho zvedla. "Ahoj All, promiň, ale všechno se změnilo. Moc se omlouvám, ale všechno se mění. Jacob svolal výjmečnou poradu a musí se zůčastnit všichni. Hlavně neblbni a nechoď tam sama! v8žně je mi to moc líto. Pa." Drmolila tak rychle, že než jsem stihla otevřít pusu z telefonu se ozívalo pouhé pípání. Semkla jsem zuby k robě. Samozdřejmě. Všichni jsou povinni se zůčastnit. Jenom já ne! Jejim úplně jedno jak teď budu vypadat pred Justinem a celou školou. A ty bylo vlastně jedno i mi, ale co mě štvalo ještě více bylo to, že všichni to měli vědět kromě mě! Vzala jsem mobil a hodila jsem s ním o zeď. Ozvalo se půknutí. Mobil ležel rozbitý na zemi a zeď byla naprasklá. Ale to mi bylo jedno a bylo mi jedno i to, že jsem se právě zachovala jako rozmazlený fracek. Potřebovala jsem se dostat co nejrychleji z domu. Popadla jsem bundu, která ležela na posteli a vyletěla před dům. Kopnutím jsem za sebou zabouchla dveře.
Rukávem jsem zaháčila o kliku dveří. Knoflíčky se rozsypaly na podlahu verandy. "Doháje!"vykřikla jsema chystala jsem se sehnout abych je posbírala. Ledová bíla ruka mi skřížila cestu. Rychle jsem se postavila a poodstoupila o pár kroků. Odtrhla jsem oči od ruky držící moje knoflíčky a zadívala jsem se mu do obličeje. Byl krásný. Ne to je slabé slovo, byl nádherný. Lahce jsem se zachvěla při pohledu do jeho černo-červených očí. Kousek od nás jsem uslyšela tiché kroky. Byla jsem si jistá, že je tady s ním. Nepodívala jsem se. Nemohla jsem z něho odtrhnout oči. "Neboj se." usmál se na mě povzbudivě a napřáhl ruku s knoflíčky. "Já se nebojím jen si mě překvapil." udělala jsem krok směrem k němu a jeho úsměv se rozšířil. Vzala jsem si od něj knoflíčky a přitom jsem z něj nezpouštěla oči. Jeho ruce byly ledové. Ale mi to bylo jedno za takovou dobu si i zvykneš. Nevypadal, že by mi věřil a to mě urazilo."Jestli chceš klidně se tady s tebou můžu poprat. Stejně jsem už dneska o jeden zápas přišla, ráda si to vynahradím." Vykuleně se na mě podíval a potom dostal záchvat smíchu. Vypadal, že se každou chvíli skácí na zem a začne se válet a smát se mi dobrou hodinu. Skřížila jsem ruky ny prsou a našpulila pusu. "Chovej se slušně!" ozvalo se z příjezdové cesty před domem a já jsem se otočila po tom medovém hlase.
 


Komentáře

1 Bellls ♥sb♥ Bellls ♥sb♥ | Web | 7. září 2009 v 16:29 | Reagovat

mohla by s tebe být spisovatelka ;-)  :-)

2 chuckyna chuckyna | Web | 8. září 2009 v 21:29 | Reagovat

juj, tak to jsem zvědavá.. piš piš piš :)

3 Verlka Verlka | Web | 9. září 2009 v 16:31 | Reagovat

Jo byla by jsi skvělá spisovatelka těším se na další pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM !!!!!