Povídky:
Flame of love: 18. Kapitola



Když nemůžete zůstat s tím koho milujete, zůstanete s tím kdo miluje vás?

Říjen 2009

14. Kapitola

29. října 2009 v 15:26 | 13. |  Flame of love
14.kapitola-Justin

Zaklepala na dveře a pomalu otevřela. Pokoj byl prosvětlený s výhledem na řeku. Zdi byly vymalovány do různých odstínů tyrkysověmodré barvy. Koberec byl žlutý. Pokoji dominovala velká postel s nebesy. All seděla na posteli nohy do tureckého sedu. Až po chvíli mid došlo, že stojím za dveřmi sám. Ta tmavovlasá holka - jejíš jméno jsem si nepamatoval už tam nebyla. Pomalu jsem vešel do pokoje a zavřel jsem za sebou dveře. "Ahoj."vykoktl jsem ze sebe. Ona neodpověděla. Seděla na posteli a nechápavě se na mě díval. "Co tady chceš?"Pomalu jsem přešel pokoj a posadil sem se vedle ní. "Mám pár otázek."usmál jsem se pár asi nebolo to správné slovo. "Tohle není dobré místo, kde by jsme se o tom měli bavit."
"Proč ne? nikdo nás neslyší a předpokládám, že jsi jim to už řekla tak co je za problém?"
"Předpokládáš špatně."chytla mě za ruku. Přivázala k parapetu něco co jsem nebyl schpen identifikovat. shodila to dolů - byl to - žebřík? "Notak lez."postrčila mě.
Pomalu jsem slezl dolů a když jsem se otočil ona už stála. "Pane bože. Kde ses tu vzala?"tohle nebylá správná otázka. Obrátila oči v sloup a vydala se k lesu. Pomalu jsem vyšel za ní. Asi po patnácti minutách cesty se zastavila a sedla si na kládu. pomalu jsem došel kní a posadil se taky.
"Takže?"podívala se na mě.
"Co to včera bylo?"
"Popravdě nevím."dívala se do země.
"anha...ty nejsi člověk, že?"rychle se na mě podívala"Jsem!"zamračila se.
"Tak jo, když na to trváš...Ale co teda si?"upřela na mě svůj pohled a já jsem si nemohl pomict a naklonil jsem se blíž k ní. "Opravdu na tom tak záleří?"
"Záleží na tom jestli to víš ty sama!"usmála se na mě."neboj se já se to brzy se to dozvím, ale prozatím by bylo lepší, kdyby ses ode mě držel dál."To s mi nelíbilo. Nemohl jsem sice vědět co je, ale nepřišla mi nebespečná. "Já se tě nebojím."
"Já vím. A možná i v tom je ten problém. Viděl jsi co dokážu. Měl by ses bát. Pár dnů se teď neuvidíme. Možná potom, ale napřed se budu muet naučit ovládat.Ale s Derenem si nedělej starosti s tím si to vyřídím."
"O Derena nejde. Jsem dost starý na to abych si s ním poradil sám!"
protočila oči "Kdyš myslíš." usmála se.
"Mno a tvoje rodina je to samé co ty?"
"Ne."řekla prostě.
"takže jsou to lidé."oddechl jsem si.
"To netvrdím."
"A co teda jsou?"
"Nevím možná tě to vyděsí a s křikem utečeš." usmála se.
"A možná taky ne."
"Každý normální by to tak udělal."
"Kdo říká, že jsem normální?"pokusil jsem se žertovat.
"Taky pravda...Dokážeš udržet tajemství?"
"Samozdřejmě. Nikomu to neřeknu!"
"1/3 mojí rodiny-tu hlavní...tvoří upíři."trhlo to ve mě, alke já jsem se to pokusil nedat najevo.
"A tu druhou?"
" vlkodlaci."odpověděla prostě a dívala se mi do očí aby dokázala odhalit moje pocity. Dal jsem se do klidu.
"A?"
"lidé."ulevilo se mi i ta mizerná 1/3 mi dávala pocit jistoty.
"Vzals to lépe než jsem čekala."konctatovala.
"A ty patříš kde?" usmála se.
"Všude."
"To snad ani nejde."
"Myslíš?"zatvářila se pochybovačně.
"Takže ty jsi jako z části upír, vlkodlak i člověk?"
"Né tak úplně. nejsou to opravdoví vlkodlaci. Proměňujou se v obrovské vlky, to ano. Ale jsou to spíše proměňovači. Opravdoví vlkodlacy. Ty co znáš ty...ti co se proměˇují za úplňku, ti žijí někde jinde." říkala to s takovým klidem, až mi běhal mráz po zádech.
"Aaaha."
"Tak pojď. za chvíli nás půjdou hledat. A vjeř mi nebude jim to moc dlouho trvat."
Pomalu vstala a vydala se na cestu zpátky. Když jsme došli k domu. Bál jsem se, že budu muset vylést nahoru po žebříku, moje noha mě pořád pořádně bolela. Pomalu jsem se na All otočil. Ale ona mě předběhla. "Můžeš jít domů rovnou."
"Tak pa."usmál jsem se na rozloučenou. Napadalo mě stovky dalších otázek, ale doufal jsm, že budu mít dost času se na to ještě zeptat."Justine...dokážeš udržet to tajemství,"ozvalo se za mnou. otočil jsem se "To si piš!" usmál jsem se a nastoupil jsem do auta.Na rozloučenou mi zamávala a já jsem se vydal na cestu. Odjížděl jsem s jedním pozitivním poznatkem. Tento svět není tak nudný a zastaralý jak se zdá. je tady něco proco má cenu žít.

ZRADA-rodiče útočí!!!!Důležité!!!

27. října 2009 v 13:20 | 13. |  moje kecy
Nechtějte vědět co s mi stalo...
Mamka mě včera seřvala, že mam před očima jnom samé-
Stmívání, nový měsíc, zatmění a rozbřesk.
a že mam zatměno i před očima...
vtrhla do mého pokoje...
sebrala mi všechny knížky, časopisy a včechno o
stmívání
naházela to do bedny a odnesla to do sklepa
ale to ji nestačilo...
servala plakáty a vyhodila je do koše,
takže do přímaček nesmím na intrnt...na stmívání
a jstli mě prý načape tak mě přerazí...
Takž blogu budu muset změnit design, aby to matka nepoznala a do odvolání...
doufám, že dříve než do přímaček
tady budu dávat jen povídky...

Je mi z toho nanic!!!


13. kapitola-Justin

25. října 2009 v 14:55 | 13 |  Flame of love


13. Kapitola-Justin

Nechápal jsem co se děje. Všechno mě najednou pálilo, když jsem viděl, že i stůl hoří, rychle jsem seskočil ze židle. Chtěl jsem All pomoct, ale netušil jsem co mám dělat. Nebyl jsem schopen sebemenšímu pohybu. A najednou jsem si včiml menšího rozdílu. Ona nehořela. Hořelo všechno okolo, ale ona ne. Projela mnou úleva, ale také nechápání. Byla tak nádherná. Bylo to jako sen a já jsem čekal, až se z té noční můry probudím. najednou to pálení ustalo.Rychle jsem zavřel oči. ne, že bych ji nechtěl vidět nahou, ale moje svědomí mi to nedovolilo. Když jsem je po chvíli váhání otevřel. už tam nebyla. Můj mozek jednal rychleji než já. Věděl jsem, že za chvíli se třída zaplní zbytkem mých spolužáků a tak jsm popadl to co z věcí od Ally zbylo a vyhodil to z okna. Potom jsem popadl hasící přístroj a zahladil jsem ostatních stopy. Když vstoupili do třídy ostatní spolužáci. Po zbytek dne jsem musel čelit otáská jako např. "Co se stalo?, Jsi v pořádku?"atd. Bylo to neuvěřitelně otravné. Byl jsem sice na Ally stále dost naštvaný, ale nedokázal jsem udělat nic co by ji mohlo ublížit. Nevěděl jsem sice co se stalo, ale vím jistě, že kdybych to řekl nic dobrého by jí to nepřineslo. Když jsem soe konečně vracel ze školy domů byl jsem rozhodnutý nikomu nic neříkat. Bohužel ve škole byli rychnejší a našim to zavolali. Když jjsem přijel překvapilo mě, že se jenom zeptali jestli jsem v pořádku a nechli mě být. Doma se všechno točilo kolem mojeho stršího bratra Marka. Co si řekl to měl dokonce i dovolenou jsme z nějakého důvodu kvůli němu zrošili. Čsto nebýval doma. Někdy odcházel k večeru a vracel se domů až brzy ráno. No prostě rodiče mu dovolili to co mu na očích viděli. On a jeho partička. Pane bože. Nejhorší lidi jaké znám. Mark jim dokonce zakázal chodit k nám domů. Ale přesto se s nima kamarádí. Prostě od té doby co mu někdo záhadně zavraždil přítelkyni je nějaký divný, ale popravdě ho lituji s Alex chodil dobrý rok, chudák byla to fajn holka. Alspoň co si pamatuji.
Otevřel jsem oči a mžoural do jasného rána. venku byla tenká vrstva sněhu a vločky se stále snáčely k zemi. Byl pátek a já neměl co na práci. Byl jsem si nasprosto jistý tím co jsem chtěl udělat. Sedl jsem si za počítač a vyťukal do vyhledávača jméno-Ally Black Cullen. Našel jsem příslušnou stránku s její adresou a vyběhl jsem z pokoje směrem ke garáži. Naši mě nesměli vidět. Neměl jsem sice řidičák, ale řídím dost dobře. Brácha mě to naučil ještě předtím než zmagořil. Popadl jsem jeho BMW a zasunul klíčky do zapalování. Auto tichounce nastartovalo a já jsem vyjel z garáže. Všechno proběhlo velmi hladce. Asi za půl hodiny jsem najížděl na vedlejší cestu směrem z dálnice. nebe už bylo zatažené a já jsem neviděl slunce. po chvíli jsem stál před jejím domem. Byla to nádherná vila a před domem byly postavené bytle s cementem a balíky cihel. asi něco přestavovali. Vevnitř jsem nic neslyšel, ale po chvíli někdo otevřel dveře. byla to malá tmavovlasá holka s krátkými vlasy a půvabným obličejem. Krásu asi měli v rodině.
"Pojď dál."usmála se a pokynula mi abych vstoupil. Nejistým krokem jsem vešel do světlého pokoje. Nebyli jsme tak sami. Na pohovce seněl nějaký kluk - velmi vysoký s tmavší pletí a vypracovanou postavou. mnohem menší a bledší dívka s kudrnatými vlasy a čokoládově hnědýma očina měla ruku kolem jeho pasu a něco mu šeptala do ucha. Něco z ní mi hodně připomínalo All, vypadaly skoro jako sestry. A pravděpodobně i byly. " Tohle je Jacob a Renesmee" řekla půvabným vysokým hláskem"A já jsem Alice."usmála se na mě. "All je nahoře zavedu tě za ní řekla a pomalu vyšla směrem ke schodům. Jestli se tomu dalo říkat chůze.

konec natáčení Eclipse

25. října 2009 v 14:36 | 13. |  eclipse
Natáčení třetího dílu Twilight ságy - Eclipse - je u konce. Herci dotočí posledních pár scén a je konec.

Peter na svém Twitteru psal, že už skončil, přesouvá se do Phoenixu na Arizona State Fair, o kterém jsem vás informovala a pak do New Yorku, natáčet Nurse Jackie.

Ashley psala, že nemůže uvěřit tomu, že natáčení už je u konce..

David Slade napsal na svůj Twitter, že pět herců už ukončilo práci na Eclipse. Těm, kteří to byli přeje hodně štěstí do budoucna.. Ještě zbývá posledních pár dní natáčení a potom nás čeká 8 měsíců postprodukce..



12. kapča

23. října 2009 v 16:40 | 13. |  Flame of love
dopsala jsem 12. kapitolu. Je to důležité, tak to prosím dočtěte!!!

twilight - kniha - anglicky

23. října 2009 v 15:53 | 13. |  moje kecy
ahojik lidicky byste neverili ja jsem si konecne splnila svuj "sen" jsem si koupila twilight anglicky.

nové ukázky z new moon

23. října 2009 v 15:16 | 13. |  new moon
upa nejbozejsi videa
z new moon
ukázky:
- paul-
-Volturiovi-
-trailer-


ukazka s Jacobem:

Volturi

omluva pro SB

22. října 2009 v 19:34 | 13. |  sb
takze..
abych vam to vysvetlila...
mam docasne lepsi znamky takze ne pc muzu
neozvala jsem se protoze jsem byla v Italii

snad uz budu fungovat normalne

12. Kapitola

13. října 2009 v 15:41 | 13. |  Flame of love
12. kapitola

Mandy si pozorně prohlížela polici s mojimi nasbíranými knihami. "Co čteš?" zaptala se,ale přitom nespouštěla oči z jedné knížky. Neviděla jsem sice na kterou se dívá, ale evidentně ji to zaujalo. "Tak různě, jestli chceš knidně si něco pujč." Ani chvíli se nerozmýšlela, hned vytáhla nihu s názvem-magické střípky. Sedla si do křesla na druhé straně pokoje a začala číst. "Díky."
Tuto noc nebylo těšké usnout. V mojí hlavě bylo přeplněno a já jsem to potřebovala dostat ven. Za okny foukal vítr a venku byly slyšet těžké tlapy. To se asi Jacob vracel domů.

Už zase jsem seděla na trávě v potemnělém lese a nad hlavou mi svítil měsíc. Byl úplněk. Tentokrát ten sen nebyl tak hrůzostrašný, věděla jsem, že spím. Nijak mě nepřekvapilo, když jsem kousek z lesa ode mě uslyšela kroky. Byly lidské? Zvláštní. Po chvíli z lesa vyšel Justin . Vykuleně se na mě podíval."Co ty tady děláš?" jeho otázka mi přišla poněkud zvláštní. Pokud vezmu v úvahu, že já jsem se ho mohla zeptat na totéž. "Copak čekal si někoho jiného?" usmála jsem se. Tohle byl mnohem lepší se než ten z předešlého dne s oživlými příšerami. "Popravdě, ano." pomalu přešel ke mě a posadil se na trávu. "A kohopak?" pozvedl obočí a zářivě se usmál. "Mno vlastně kohokoli jiného, když vezmu v úvahu, že bys teď měla být ve Forks a ne v Evropě." Jeho odpověď mě lehce zaskočila - co ve snu dělám v Evropě? N...

Najednou zazvonilbudík a jí jsem s leknutím nadskočila. Rychle jsem ho vypla a podívala se na hodiny. "Tak brzo???" bylo teprve šest hodin ráno. asi jsem se musela splést, když jsem si ho večer zapínala. U budíku ležel zastrčený lístek psaný nádherným rukopisem.

Dobré ráno All,
promiň, že jsme ti to neřekli dříve, ale rozhodli jsme se až večer, že si zajdeme na lov. Tentokrát pojedeme
všichni.
Kdybys cokoli potřebovala zaběhni si do La-push, ale jink bychom měli být do večera doma.
Bude nádherné počasí.
Tak si užívej sluníčka. Večřer má začít sněžit a tohle je poslední den na dalších několik měsíců-bez sněhu.
Tak si to užíj.
Nezlob se - s láskou Alice
Ps: na křesle máš oblečení. A jestli zjistím, že jsi ho neměla-a já si to zjistím. Tak máš průšvih.

Pomalu jsem vstala z postele. Na křesle ležela hedvábná fiualová halenka a černé kalhoty. Jelikož jsem měla dostatek času. Rychle jsem si umyla hlavu a dala si narovnat vlasy. Potom jsem seběhla ještě županu dolů, abych si mohla udělat palačinky. Ale i tak jsem měla dostatek času. některé věci jako vaření se hold nedalo uspěchat. Všechno ostatní jako například jezení, mytí vlasů, malování a převlékání byla vteřinová záležitost. Seděla jsem na gauči perfektně připravená do školy a dívala jsem se na televizi. Bylo to až děsivě nudné. Potom mě až napadlo jak budu řešit cestu do školy. Odpověď byla jistá, ale nechtělo se mi běžet. Jen jedinou věcí jsem si byla jistá.Ten vítr moje vlasy nepřežijí. I přesto, že moje vlasy byly proti Mandyním naprosto nedokonalé. Tak mi je většina holek na škole záviděla. Když jsem vyšla před dům. Slunce oparavdu zářivě svítilo. Na obloze ani mráček, ale foukal studený vítr. Ne, že by mi to nějak vadilo.
Před školou ještě nikdo nebyl. Vešla jsem do třídy a opřela jsem se o židli. oči jsem nechala zavřené a poslouchala jsem zvuky okolo. Asi po štvrt hodině jsem slyšela někoho vcházet do tříhy. Ten zvuk mi nebyl mijak povědomý. Znělo to skoro jako kulhání. Když si ta osoba sedla vedle mě. Poměrně jsem se vylekala, když jsem otevřela oči a byl to - Jutin? Jeho obličej se změnil k nepoznání. Přes oko mněl fialový monok, od úst se mu táhl táhl tenký pramínek krve a na čele se mu rysovala očklivá boule. "Panebože, co se ti stalo? Kdo ti to udělal? " otočil se směrek ke mě s pošklebkem který jsem nechápala. "Ty se ještě ptáš?" řekl sarkasticky a začal si vybylovat věci na lavici. Vůbec se mi nelíbilo jakým tónem to řekl. "Neodpověděl si mi!" řekla jsem teď už poměrně naštvaně. "Čekal bych, že někomu tak inteligentnímu to dojde samo. Ale dobře. Hádej co se stalo, když jsi včera nepřišla." sledoval můj obličej se stálým úsměvem. A v tu chvíli mi to docvaklo. "Deren" vykoktla jsem ze sebe. Živě jsem si dokázala představit co musel Justinovi udělat, když jsem tam nebyla. Zato jsem mohla já. jak jsem to mohla udělat. Jsem takový sobec. A najednou jsem všechno viděla mnohem ostřeji. Justyn najednou prudce uskočil dozadu a čuměl na mě s otevřenou pusou neschopen slova. Nechápala jsem co se stalo najednou lavice a a židle podemnou začala hožet, ale já jsem žádné pálení necítila. Nopak pomém těle se rozlívalo příjmné teplo. vzhledem k Justinově výrazu jsem se neubránila a musela jsem se na sebe podívat. Já jsem hořela a nejem já, ale i všechno okolo mě. Po chvíli zděšení jsem zjistila, že jsem nahá, ale všechno co se týkalo mě jako vlasy a včechno ostatí bylo naprosto v pořádku. Projelo mnou několik emocí najednou: zděšení, vstek, stydlivos a něco nepopsatelného. Nedokázala jsem to popsat. Zavřela jsem oši a přiložila si ruce na spánky. Přesně tak jak jsem to viděla u vlkodlaků. Snažila jsem se soustředit.

My parody

11. října 2009 v 18:54 | 13 and 14 |  moje kecy


tak tohle vzniklo s lehkým humorem
tak málo jsme se u toho buchaly...
je to sice blbost, ale co
snad se vám to bude líbit:)

los oficialos

2. října 2009 v 16:17 | 13. |  sb
je mi líto, ale
jsem nucena
blog oficiálně pozastavit
moje známky se nelepší
a mám na Pc prísnejsí nozmy nez obvykle
tak zatím na neurcitou dobu
papa

je mi to líto
tak zatím papa

KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM !!!!!